V dnešní době se stravujeme sice zpravidla dostatečně, ale až příliš často také ne zrovna ideálně. Dopřáváme si tuky, cukry a další pokrmy, které jsou sice chutné, ale zároveň nám i nemálo škodí. Zejména když jich nemálo konzumujeme. A na nějakou tu zeleň v naší stravě často zapomínáme. K naší škodě.
I když si člověk nejednou říká, zda skutečně k naší škodě. Protože když se porozhlédneme po nabídce v supermarketech, nejednou dospějeme k neblahému zjištění, že než tohle, to raději nic. Protože to, co tam prodávají v odděleních ovoce a zeleniny, nejednou kvalitou silně pokulhává za tím, co by se od zdravé stravy čekalo.
Jenže co s tím? Když je zelenina zdravá, jenže na její prodejce není právě spoleh? A to nejen co se týká zjevné (ne)kvality, jako je plíseň či hniloba, ale třeba i toho, co na první pohled neuvidíme, jako může být třeba vysoký obsah dusičnanů, nějaké ty zbytky chemických postřiků a podobně?
Pak může leckomu více než přijít vhod třeba mungo fazole klíčení. Člověk si prostě může svoji zdravou stravu vypěstovat sám, a to aniž by musel mít bezpodmínečně pole, skleníky nebo alespoň nějakou tu zahradu se záhony.
Stačí si pořídit ta správná semena na klíčení, jež se těší nemalé popularitě a jejichž chuť připomíná hrášek, a doma si z nich mungo jednoduše vypěstovat. A člověk má rázem zdroj kvalitní a zdravé stravy, který je k mání v kteroukoliv roční dobu. A je to zdroj vskutku užitečný, protože člověku dodává především vitamíny E, B2, B3 a B6 a minerální látky jako vápník, hořčík, železo či draslík. O vláknině a lehce stravitelných bílkovinách už ani nemluvě.
Stačí jenom truhlík nebo jiná vhodná nádoba umístěná na okně a mungo fazolky klíčí jako o závod. A jejich využitím, ať už v čerstvém stavu nebo v nejrůznějších salátech, polévkách, pomazánkách a podobně, uspokojí kdekdo své chutě a prospěje i svému zdravotnímu stavu.
Jak totiž praví poněkud poupravené přísloví: „Kam nemůže mungo, tam chodí kardiolog.“ A nejen ten.
